Vítr rozhoupal její ztřeštěnosti,
pod přikrývkou z listí stín,
nocí rozpuštěnou touhu schová splín,
a roztřesený pocit zatají dech něžností.
V rukou slzavé odrazy rosy,
ptáci ztichli , jen aby se mohli dívat,
za vznešeností se umí stmívat,
o návrat k sobě prosí.
Hmmm, jarní romantika, pěkná! :)