Procházíš krajinou, kde z mraků dá se číst,
rychlostí levného povšimnutí,
spláchnuté emoce tě už nenutí,
do řevu zustat skromný, dá se říct.
Lehké klopýtnutí nenajde co jsi ztratil,
před kým a pro koho s možností spasit,
tóny co nepláčí nemužeš ztratit,
na přechodu uprostřed vysněných hranic.
Jedním mávnutím s křídlem beze strachu,
věrností neprodejné skromnosti,
rozkvetle na poli bez lítosti,
v návratu ve stopách prachu.
Ta píše! Hlavně: "Jedním mávnutím s křídlem beze strachu", to si budu broukat jako mantru odvahy :)