Sluneční střípky vyřezávají usměvy do tváří,
myšlenky času, přestaly na sebe upozorňovat,
vychraptělé vášně našly svůj skrytý půvab,
v lehkém povalování s možností co jim stačí.
Rozlousknuté se nestačilo obnažit,
ve vlhké míze na louce rozložení,
vůně bez kouře lehkostí v sebezapření,
v hadrech, co mohli za pár šupů splašit.
" Již další den za námi ... jarní
( teplota na nule ) parný !
Než v mínus třiceti zamrazen ,
raděj jsem při nule zapařen " !
( Vidět je Rudopha Nechybbu,
jak rychlému holduje pohybu )
Teď běží z potem ve tváři,
řka : " Musím se pořádně zapařit " !