Myšlenky zvolna plynou,tvář ji změní v jinou...

Březen 2012

Jarní

30. března 2012 v 20:38 | mojda
Sluneční střípky vyřezávají usměvy do tváří,
myšlenky času, přestaly na sebe upozorňovat,
vychraptělé vášně našly svůj skrytý půvab,
v lehkém povalování s možností co jim stačí.

Rozlousknuté se nestačilo obnažit,
ve vlhké míze na louce rozložení,
vůně bez kouře lehkostí v sebezapření,
v hadrech, co mohli za pár šupů splašit.

Příběh

6. března 2012 v 6:51 | mojda
Jako proudy vleklé prázdnoty,
sbalené stává se nepotřebným,
v příběhu není nikdo vyjímečný,
ze starých hodin tluče strach samoty.

Znamení vyškrábané pod kuži stromů,
slzy v očích zaslepují odpuštění,
odlesku chamtivého studu zavržení,
co bolesti a šrámů nese komu.

Pod tíhou zloby, pořád tam visí,
protože přišel na řadu první,
oči vtesány bolesti smrti,
proč pokora mysli druhé tak tíží.