Proč křičet,
bez času naslouchat,
oblaka rozstříhaného snu,
začínají se podivně hýbat.
Smrtihlav sedí na krku,
v tom hadím rytmu,
je cítit už jen bolest zad.
Nač mrhat slzy po vás,
nemám rád ani sebe,
snad v očích vidí nás,
ta bolest je tu pořád zas a zas.
Proč sít,
když není co zklidit,
dech se s větrem smísil,
opustil vše navenek , aby vzkřísil,
ten zmatek co se propil sám.
Koukám, že je nějak smutno, viď?