Myšlenky zvolna plynou,tvář ji změní v jinou...

Čas

17. února 2012 v 7:34 | mojda
Mechové ustlání bílé prohry času,
co stejné v maličkostech se rozchází,
na tenkém ledě vykřičených nesnází,
před stopy vedoucí hledat krásu.

Z výšky ztichla vlhkost deště,
v tom rozehraném kole vržení,
ze spásy omotaně na ruce hledí,
do rozhozených slov bolesti.

Neodcházet bez vlastního smíru,
bez vášně a provinění,
oblek z lehké touhy a snění,
při rozbřesku jemného naplnění.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 alma-nacida alma-nacida | Web | 20. února 2012 v 18:34 | Reagovat

Neodcházet bez vlastního smíru, to si píšu... Moc pěkná! :)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 20. února 2012 v 21:45 | Reagovat

Nacucaný mech má tlumivé účinky.
Obzvlášť je-li řádu šuperkotvarých.

3 Fredy Kruger Fredy Kruger | 20. února 2012 v 22:31 | Reagovat

Muž popadl tři malé skleničky,
vrazil je s talířem do myčky
však .... na stole leží tam zase !

Něco mu šeptá :  ,, jsi prase ,,
On  strčí tam zase ty předměty,
tu - na stole zas věci prokletý!

( ten kolotoč začal již před léty )

... Stále se hrabe jen v myčce !
Křičíc :  " jsem v časové smyčce " !

4 Illian Illian | Web | 3. března 2012 v 10:04 | Reagovat

Z výšky ztichla vlhkost deště,...když jsem to četla úplně ve mě hrklo aniž bych věděla proč. Je krásná. Ostatně, ty snad špatnou báseň napsat neumíš. Navíc...podivným způsobem se ti povedlo do té básně vložit klid. Nebo mi to aspoň tak přišlo :)

5 mojda mojda | 4. března 2012 v 22:15 | Reagovat

Díííky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama