Myšlenky zvolna plynou,tvář ji změní v jinou...

Únor 2012

Čas

17. února 2012 v 7:34 | mojda
Mechové ustlání bílé prohry času,
co stejné v maličkostech se rozchází,
na tenkém ledě vykřičených nesnází,
před stopy vedoucí hledat krásu.

Z výšky ztichla vlhkost deště,
v tom rozehraném kole vržení,
ze spásy omotaně na ruce hledí,
do rozhozených slov bolesti.

Neodcházet bez vlastního smíru,
bez vášně a provinění,
oblek z lehké touhy a snění,
při rozbřesku jemného naplnění.

Pronikání

13. února 2012 v 21:59 | mojda
Snažit se proniknout,
ve strachu ostrých hřbetů skal,
starý slova ze zdi vítr sňal,
aby mohla žít dál.

Jak zcizí momenty zapadlého prachu,
zapálené jak oči vtisklé svíce,
na krku v pochopení výzvu smějíce,
v listí přikryté z koruny zraků.

Ostrá

5. února 2012 v 15:50 | mojda
V pošetilé lži, do trávy si lehni,
zuby se cenností nad ní smějí,
bez křídel jsou všichni stejní,
jako přání vepsaná v ohni.

Pověz mi vše, na polích vržená kostkou,
průvany pavučin, už přitahují mříž,
ze střípků mozaiky poskládat smíš,
na hraně život tou stranou ostrou.

Pro Juna (červenáčka,HUSŤU)

1. února 2012 v 13:11 | mojda
Proč křičet,
bez času naslouchat,
oblaka rozstříhaného snu,
začínají se podivně hýbat.

Smrtihlav sedí na krku,
v tom hadím rytmu,
je cítit už jen bolest zad.

Nač mrhat slzy po vás,
nemám rád ani sebe,
snad v očích vidí nás,
ta bolest je tu pořád zas a zas.

Proč sít,
když není co zklidit,
dech se s větrem smísil,
opustil vše navenek , aby vzkřísil,
ten zmatek co se propil sám.