Zima se stala bílou marností,
snad zvěř v pochopení modlitby,
vystřídané možnostmi z bláta,
se pokouší do vzkvétání plnosti.
Vše se nakrátko mění,
omyly střídá vítr z polí,
bosy bez zábran hnízdí nocí,
kyselost z talíře se stala cizí.
Pracně uzavřením se chvěl,
jako sny z vypůjčené knihovny,
nepřestane lovit v noci,
jiskry převalujíci se u dna lahví.
Nejlepší je poslední sloka! Rozhodně, rozhodně je úžasná....a tak nějak mi celá báseň připomněla, že u nás není sníh, což mě příšerně vytáčí, ale je krásná, taková....přijde mi smutná, nevím proč :)