Každý to už poznal,
skryté momenty vydlážděné slovy,
bez střípků naděje snový,
když stín se za nechty schoval.
V očích zlitost pramení,
stopy trouchnivěle strach věští,
bolest skrytá pod hromadou klestí,
spěchu namlouvá z nočního dění.
Sousedství v rozkladu náhrobků,
co marné zdá se, pomalu zraje,
tichost omotá se v tónu vodní peřeje,
a pláč přinese vůni zkyslých drobků.
Páni, zimní depka? Ne, že bych Ti ji přála,ale báseň je z ní dobrá :).