Vidím je pořád kolem létat,
jsme obklopeni, docela blízko,
voda pramení a v ústech přeci vyschlo,
radost se chce přidat.
Světelné znamení, možnosti přemýšlet,
do cáru hadru schovaná přání,
o čem se to spřádá nemá zdání,
a chce se přidat.
Oslava v krajině mraků,
přenosy myšlenek, rozdané možnosti,
slzy, z pramene soutoku štěstí
ukryty před pocity vlastního zraku.
" Než jsem se včera rozkoukal,
vítr tak mocně zafoukal,
že paruka vlítla mi do očí !
Větrný vír se mnou zatočil ....
... kde nyní jsem ? ... to mi povězte " !
Muž sem - tam bloumá po cestě
a ohmatává každý kámen !
" Já zbloudil jsem ! je se mnou ámen "!