Myšlenky zvolna plynou,tvář ji změní v jinou...

Prosinec 2011

Je čas

28. prosince 2011 v 7:35 | mojda
Je čas,
vytržením se zastavit,
rozpálené zvony slunce,
bušící do zmatku vymyšleného konce
nenenechají tě odprosit.

Zastav,
perly kutálející se z dlaní,
utěkem z prázdnoty rozestlané noci,
v hudbě přeskakující pozornosti,
před vchodem zmrzlého stání.

Nenasytně,
z plechu otevřené štěstí,
polospánkem rozostřenost se tyčí,
nazdobeně přeplácáním křičí
do tmy,která tě opouští.

Rozkoukaná

25. prosince 2011 v 11:28 | mojda
Vidím je pořád kolem létat,
jsme obklopeni, docela blízko,
voda pramení a v ústech přeci vyschlo,
radost se chce přidat.

Světelné znamení, možnosti přemýšlet,
do cáru hadru schovaná přání,
o čem se to spřádá nemá zdání,
a chce se přidat.

Oslava v krajině mraků,
přenosy myšlenek, rozdané možnosti,
slzy, z pramene soutoku štěstí
ukryty před pocity vlastního zraku.

Cesta

10. prosince 2011 v 21:12 | mojda
Ve vzpomínce letících přání,
to kapky rosy z růží svádí,
spontánně proudí v lehkost mládí,
v květech uvolnění, láska žije s námi.

Trosky nekončící přeměny,
bez strachu jít dál,
svou lásku pro tebe schoval,
do příboje mezi kameny.

Je to v nás, snahy odpouštění,
myšlenky spořádané do mantry života,
skutečná touha na cestě poznání,
nás provází někdy pořád dokola.

Zvědavě

5. prosince 2011 v 23:45 | mojda
Zvědavě lechtivé začátky,
rozházeně bez povšimnutí leží na podlaze,
obnošeně tvářící převleky smějí se drze,
jak z kalendáře vytrhané zmatky.

Rozkrájeně zmáčknuté pološero,
rozhodnutí, co si kdo zaslouží,
hladově vysáté studnice nouzí,
v naivnosti kola štěstí vše obnaženo.