Vteřiny šelestí v podvědomí,
ve světle probouzí prosby rozechvělé,
jako přihrádky před tebou schované,
z přepychu vůní, s ostudou se nazdobí.
Z listu ubíhající přečtení,
beze stínu nedá se vracet zpátky,
mnoho tváří co v slzách kvetly,
do čerstvého okamžiku květeny.
Toulavé jiskry nad horizontem souznění,
nasbírané pocity otevřených možností,
v rozdupaných květech rozházeného štěstí,
do převleku smutného pozmění.
" Ode dneška nic nesbírám " !
... starý muž slzy si utírá
Rozpřáh se, hodil ze všech sil !
... nikdo však neví, co zahodil...