Svítí sluneční přání,
počmáraně a zasněně,
ztacený v zoufalé naděje,
věřil v amulet,před branou vášní zmateně.
Severní hlas,hadry zapřeli svůj půvab ,
květena polní ,
v očích strach začala skrývat.
Tancem co léčí ,z rozevláté vůně kopretin,
snaží se něco říci ,i když mlčí jeho stín.
Pěkně nostalgickosmutná, líbí se mi "tanec, co léčí", to je mému srdci blízké, zkouším taky smutky vytančit a odzpívat. A poslední dobou mám pocit, že NUTNĚ potřebuju buben (nebo dva).