Ta nekonečná záře,řikejme ji štěstí,
příchází v neustálém klidu,
a její linky probarvují nudu,
do soutoku klidu početí.
Tony lehkého poznání,hrají vyzrálostí,
mokré listky klaní se slunci,
a zvony přestají tlouci,
do vykreslených snů podrobností.
Ve zpěvu ptačím ,hrdostí po dlažbě kráčím,
vznešeně nesoucí se pokřiky z místního hostince,
rozplétají bizardní spletence,
v ohnivém pokušení ,do ticha se tlačím.
" Tón nekonečné vyzáblosti,
od budoucnosti k minulosti,
směřující v parabole !
... jednou jsem nahoře, nyní dole ?
Nevím, zda muž jsem, nebo žena ?
... informace jest rozložena
na kvantiliony bitů " !
.... " Muž jasně porušil kauzalitu !
Když v pádu se do země zaryje,
v krčmě se následně opije !
toť agresivně útočí na mysl zdravou " !
John Futrall a starý Fouss kroutějí hlavou .....