Brodím se ve svých slzách naděje,
střepy štěstí úsměvy rozřezali,
ve své chvále pokušení schovali,
v pořadí,co do lží dozraje.
Stíny tvý malují ráno co probouzí,
aníž bych pochopil čekání smrti,
ve svých představách a trapných odpovědí,
souboj s časem v kolotoči nouzí.
Tuším ,že je to naposled,
dlouhý zpěvný den dozrál žalu,
to co zbylo,nelze soudit hned,
muj vztek roztrhal všechnu tu krásu.
Ajta, depka... Tak ať je zas brzo líp!