Myšlenky zvolna plynou,tvář ji změní v jinou...

Červenec 2011

Záře

25. července 2011 v 21:33 | mojda
Ta nekonečná záře,řikejme ji štěstí,
příchází v neustálém klidu,
a její linky probarvují nudu,
do soutoku klidu početí.

Tony lehkého poznání,hrají vyzrálostí,
mokré listky klaní se slunci,
a zvony přestají tlouci,
do vykreslených snů podrobností.

Ve zpěvu ptačím ,hrdostí po dlažbě kráčím,
vznešeně nesoucí se pokřiky z místního hostince,
rozplétají bizardní spletence,
v ohnivém pokušení ,do ticha se tlačím.

Stesk

13. července 2011 v 23:46 | mojda
Brodím se ve svých slzách naděje,
střepy štěstí úsměvy rozřezali,
ve své chvále pokušení schovali,
v pořadí,co do lží dozraje.

Stíny tvý malují ráno co probouzí,
aníž bych pochopil čekání smrti,
ve svých představách a trapných odpovědí,
souboj s časem v kolotoči nouzí.

Tuším ,že je to naposled,
dlouhý zpěvný den dozrál žalu,
to co zbylo,nelze soudit hned,
muj vztek roztrhal všechnu tu krásu.

Poznání

10. července 2011 v 23:23 | mojda
Na cestě nočního spaní,
zpěvy luční při měsíci tvář mění,
obětí lehkého přijímání,
zahrabáním vytušených zklamání,
obrostlé narůstající síly,
tancem v krocích vysněné víly,
spoutané myšlenky tíží chvíli,
doteky žáru mezi kameny,
tou energií vlastní proměny,
laciné podněty dozráli,
to na prahu možností jsme se potkali.

Nečekat

6. července 2011 v 20:03 | mojda
Nečekej na stárnoucí vzpomínky,
v pláči se krčí,
sáhnout po nich stačí,
dravost dříme pod zámky.

Samota zničené touhy,nocí rozšeptaného deště,
v hloubce skal se stíny tanči,
pohyby krouží,lehkost vychází z očí,
je to jen tvoje-neříkej příště!