Prošel jsem vrcholem snu,
v rozmanité kráse mlčící touhy,
studeně prosakující noční proudy,
v suchu mrazivého poslání.
Bez předsudků jizlivého myšlení,
houpající se momentky vyproštěné z času,
po kouskách zbytky přání nesu,
do prostoru nového stvoření.
Pěkně optimistická, shodli jste se s Kráčmerou, taky má nové začátky. Moc se mi líbí: houpající se momentky vyproštěné z času.