V cestě plné kamení u konce zklamaných,
bolest potlačovaná uprostřed žebroví,
z rukou špíny třes,snad zoufalství,
co přináší v slzách svých.
Vydraná bělost touhy křídel,
oči, vydlážděné pocity prosí dál,
rezavou vzpomínkou zamčených bran,
bez klíčů moudrosti neprojdeš tam.
Rozházené co přišlo s nadávkami,
přikrývky touhu skrývají dál,
z rozpraskaného doušku polykal,
ve střepech zbytků uviděl se sám.
moc pěkná, i když bych čekala nějakou májovou - takto to vypadá na listopad.. ale život si asi nevybírá. :)