Prchající
20. března 2011 v 20:23 | mojdaHledání plujícího znamení,
v bílé a modré zrají sny,
poselství, co krouží nad okny,
nic nebolí, odkrývají se prameny.
Neboj se vkročit na pole úžasu,
žijeme v poznání tance v kruhu,
je nebezpečné toulat se ve snu,
a hledat nenaplněnou krásu a něhu.
Snad procitnem z místa bolesti,
v pochodu útrap bez viny,
za dveřmi vášně a křivdy,
prchnem před vyvztekaným dílem zlosti.
Komentáře
Pěkně napsaná, jarně optimistická, nejvíc mě zasáhlo: "Neboj se vkročit na pole úžasu", s dětma jsem viděla, jak dospěláka občerství, když se může chvilku divit s dětmi, kterým se ještě svět neodkouzlil ;-)
Pozoruji prchání bublinek z piva a cítím se stejně ...
Mně se asi nejvíc líbí poslední sloka. Trochu mi připomíná mě samotnou. Taky utíkám...utíkám a pálím za sebou mosty minulosti, protože se nechci ohlížet..
Je krásná. Opravdu taková...melancholická. Hladí na duši :)
" Já celou noc před někým prchaje
... ponětí však ani nemaje,
před kým to vlastně prchám " ?
výkřiky Hugo Krchcha :
" sen jsem měl...chtěli mne zastřelit !
... taková dramata v posteli ....
tyto sny děsí mne téměř rok "!
... v snaze se převrátit na druhý bok
zjistil, že sjíždí po střeše !
... " na okapu je zavěšen " !
v zevlounů davu kdos zakřičel
... strážník již volá hasiče !