Kameny rozhozeného znamení,
plující chlad mezi prsty,
zažité vzpomínky zanechávají zvěsti,
co mlčí o svých trápeních.
Za horizontem, ve stínu hořkosti,
nevšední známost žalu, hřbitovní kvítí,
duše zrající barevností svítí,
nenechala své myšlenky z cesty svésti.
Ve smutku vzplanutí na okraji srdce,
opadané listy, koruní stromů vyšeptává dál,
její život čistou láskou se stal,
ve znamení, jímž si osud hrál.
" Odkud má bolest pramení ?
to kameny rozhozeného znamení
jež ničema jakýs vzal do pěstí,
jsou neslušnosti jeho předzvěstí !
..... abych tak já... kámen popadal " !
zařval tak silně, až opadal
starý dub ! ... nyní je bez listí !
" tím řevem vám pěkně uši pročistí" !
dí Joseff Kundtt jdoucí opodál....
.." my nevíme však, kdo vlastně řval" ?
hovoří Harry Fuckk..." schweine hund !
že to byl nakonec Joseff Kundtt !
.....jak lidi oblbnout umí "
... " je to tak " ! šeptají stromy ....