Osud
3. února 2011 v 22:17 | mojdaKomentáře
... rezervaci zármutku přináší tma - to se mi stále vrací už od prnvího dne, kdy jsem tyto verše četla. Celkově jsou Tvoje obrazy velmi zajímavé a barvité.
Páni...proč se mi vybavuje tolik věcí kolik se mi vybavuje? To dovedeš jen ty. Vždycky něco napíšeš a já mám pak zahlcenou halvu představami. Za to vlastně děkuji. Moc se mi to líbí a asi nejvíc ta poslední sloka, ale...všechny jsou krásné :)
" Slézá mi nehet na palci " !
" To stalo se ti při tanci " ?
vyzvídá Hugo Szlimatschek...
" já povím ti bez vytáček ",
dí Rudolff Hmyzesch.... " Ty vole,
to stalo se mi ve škole !
Professor vzal ingot z olova
,, nechám ho po třídě kolovat ,,
myslel to vážně ... hovado !
spadl mi na palec ! ty vado !
Ingot měl přes dva metráky " !
"Tohleto provedl mě taky " !
... Hugo se s nevolí netaje
odchází, silně kulhaje !
Už tradičně krásné obrazy, dnes mě nejvíc zasáhlo: rezervaci zármutku přináší tma. A vytanul mi zas Skácel:
Je tolik smutku. Lze ho zdvíhat,
na břehu moře vystavět
z něj dům a potom neotvírat
kambalám dveře tři sta let.