Myšlenky zvolna plynou,tvář ji změní v jinou...

Únor 2011

Nečekat

24. února 2011 v 19:40 | mojda
Rozmazané pocity zmrzly za okny,
stojící stíny u vyšeptané lampy,
uvedly zcela čerstvé stopy,
procházecí okolo aby se svlékli.
.
Sečtělé jsou okamžiky připravenosti,
rozdrobené nenažraností po stole,
za svitu paprsků odhadnout odpovědi,
jak nezradit svého přítele.
.
Ve městě levného přiznání svádí,
stisknutím barevného momentu,
v obsluze nočního mládí,
se ztrácí v podzemním labyrintu.
.
Nečekat na slova proříznuté útěchy,
jen malostí věcí může následovat,
v životě přetáhlém naruby,
a skokem do vody pokračovat.

Myšlenky

21. února 2011 v 0:27 | mojda
Pod knoflíky stydlivost stéká,
ve vůni prostěradla, jak zaschlá láska,
odpovědi mezi stromy vyšeptává,
přes oči rozžvýkaná páska.

Rozorané myšlenky v poli nevědomí,
svíjí hrdost na smetišti poznatků,
blížící se znamení vytesaných do náhrobků,
z návalu řevu utéct neumí.

Nad propastí z nudy zívne,
v rukou svírá pocit žízně.

Hledání

17. února 2011 v 21:58 | mojda
Rozběhlé obrazy vzteklostí očí,
ve spoutané síti předchozího dne,
jizvy se oparem stočí,
v otisku bot do tmy jde.

Kráčí naivností ptačí,
odráží pohledy smějícího se řvaní,
stále se krčí za ní,
aby zjistil čí vlastně je.

Jako skleněnky v rozhozu se mračí,
v dorážení lechtivosti se snaží,
přemýšlet co mu vlastně schází,
aby nenašel to co mu stačí.

Osud

3. února 2011 v 22:17 | mojda
V písmu zarytém plave v zármutku dál,
kopancem v nadávkách smrti ledové,
prosím v odmítání  poznat strach,
pod křížem marností duši mi vzal.

Zbarvený písek ve tváři pro dva,
rezervaci zármutku přináší tma,
rozběhle hlasité nálady krouží ze sna,
žhavě se rozlijí jak konce olova.

Promarněné utíká v sobě sám,
zalykání mlčenlivé vzdal,
co zůstalo ukryto střeží dál,
v naplnění, co osud si přál.