V pasti...
22. ledna 2011 v 12:39 | mojdaKomentáře
Krááásná! Často mi na mysli vytanou Tvé obrazy, když už někde úplně nevirtuálně dělám něco reálně děsného... jako "v barvách je ukryta podstata".
" Je střízlivý ? Ne ! je nakouřen " !
Rudolff Hlyinna je pobouřen !
" Ten vychrtlý muž je hotový !
... je nahý a brňká v žebroví,
jak byla by to kytara !
..... při tom se vůbec nestará,
že chodí kolem děti !
... teď kolem školy letí,
k domovu důchodců zamířil !
vlnu nevole rozvířil
vůči tomuto kanci !
.... rozrušeni i starci " !
Působí to jak nákaza !
Přestože silná je námraza
Rudolff Hlyina se rozběhl....
nahého opilce doběhl,
svlékajíc při tom se po cestě....
Pobouření je ve městě !
Barvy jsou duha.
Duha je slunce a déšt dohromady.
Proto je to tak vzácná.
I dobrá báseň je vzácná.
Tvá báseň je duhová.
[4]: Teď když to po sobě čtu, tak mi to přijde jako logická slovní úloha z matematiky. Chybí je:
"Kolik dětí má déšt?"
Jsi nebezpečný, protože tvé básně ve mne vždycky vyvolají hrozně moc představ a múza mě vždycky skoro kope do hlavy. Nejkrásnější je asi ta poslední sloka, ale v podstatě jsou krásné všechny. Možná trochu...pochmurné, ale to se mi líbí a přesně to sedí do mé nálady :) Moc se mi líbí...