Proč křičíš ve svých slzách,
přes stíny hladiny rozmazaný,
vnady do kruhu uzavření ,v rozpálení,
se rozplývají krásou na tenkých strunách.
Zraněné pokusy tajných přání,
rozkoší pod kapkami ranního deště,
do svých smyslů proplavou ještě,
nesoucí otisky ve svítání.
Má závislost předhání tvé možnosti,
zracené plody v potocích vzrušení,
přijmy světlo do svých dlaní,
a tvá laskavost do vlasů, našeptání mé vpustí.
Raní deštíčky jsou poetické a osvěžující.