Ledové zrcadlo vodním se uzavře,
nastačíš se nadechnout a usmát se,
za kruhy na druhé straně,
smyje se vina z tvé tváře.
Posedlostí písek rozpálí kameny,
ve zbytcích utajené skládačky,
v prstech sevřené dohady,
propletou se do zběsilé podoby.
Unavená jsou slova výtky,
nasáklé představy v oparu ztratí,
něco co na někom vadí,
a nedájí si šáhnout na své modlitby.
" Já zamrznul v horizontu událostí....
strašlivou tíhou mi praskají kosti ;
singularita černé díry !
Ne ! nemám již více síly
zakřivenému vzdorovat prostoru " !
.... professor Schnekk vytažen zpod stolu
" dneska mu to ňák nesedlo " !
hovoří hostinský Permedlo
" pojďte mi pomoci... nemám tu sílu" !
.... muž opatrně ohmatává svojí kýlu ...