Dvojí...
4. prosince 2010 v 21:51 | mojdaJejí slova jsou jinovatkou, co zebe,
a přeci skromnost vyjádřená tancem,
ve chvíli překvapení se vplíží zadem,
co vykřičela do noci pro tebe.
Jako dva kousky v celofánu zabalený,
svíce v horkosti přáním hoří,
do možností z bláta tvoří,
něžnosti v sobě propletený.
Komentáře
Co se tu hádá za kráwy ?
Úplně totožné postavy !
" Toto jsem já " ! " ne !to jsem já " !
" Tohleto.... to se mi snad zdá !
Který z nich starý je Procházka ?
neřešitelná toť otázka "!
... dva Procházkové... proklatě !
nevidím náhodou dvojatě " ?
... ne ne ! to se mi nepáčí " !
Robert Hurt stále se otáčí....
Jinovatka vypadá hrozivě, ale snadno roztaje. Dobrá..