Myšlenky zvolna plynou,tvář ji změní v jinou...

Živá

8. listopadu 2010 v 21:38 | mojda
Zášť stéká do číší skleněných,
obrysy vypovězené hádky,
jako v pískovišti rozházené zmatky,
v ranním oparu barev petrolejových.

Konejší smích ve vodě zapomnění,
dvojí tvář ,ve které se pyšní,
chvíle co životem pozvolna hoří,
uprostřed zahrad, co rodí stěží.

Cesty rozmanivého půvabu,
v tunelech věčného snění,
co se smylo, už dávno není,
vyryto zůstane do paměti druhých.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Illian Illian | Web | 9. listopadu 2010 v 19:21 | Reagovat

Přijde mi smutná. Rozhodně je ale nádherná. Úžasná... a nevím co říct. Ta poslední sloka se mi asi líbí nejvíc. Je taková...melancholicko smutná, jestli to tak lze říct :)

2 Kráčmera NONSTOP Kráčmera NONSTOP | 10. listopadu 2010 v 19:58 | Reagovat

[1]: ano, je smutná, ale ty poetické obraty jsou skvostné

3 Fredy Kruger Fredy Kruger | 10. listopadu 2010 v 22:53 | Reagovat

" Něco tu jakoby zahnívá..... ?
Proboha ! osoba neživá....
nemrtvá ale zároveň !
... hlavu zved nad země úroveň....
upír se z hrobu vysoukal " !

vykřikl hrobník  Wodtloukall
" vidím že jde mi po krku " !
nelze se spasit v úprku ;
( jak by moh vzíti roha,
když zdřevěněla mu noha ? )

" Cítím, že uštkul mne... proboha " !
... vysátý muž  jde  jak  mátoha...

4 alma-nacida alma-nacida | Web | 16. listopadu 2010 v 19:03 | Reagovat

2)Kráčmerko, 100%ní souhlas ;-) Mojdo, jsi malíř slov, dostalo mě: obrysy vypovězené hádky,jako v pískovišti rozházené zmatky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama