Myšlenky zvolna plynou,tvář ji změní v jinou...

Listopad 2010

Uvnitř

17. listopadu 2010 v 22:23 | mojda
Stromy v nadšení mávaly,
v roztroušené chvilce samoty,
dvě pírka ptačí do rukou schovaly,
svou radost darem prostoty.

Šumící dravost valící se proměny,
v naslouchání příliš pozdě odvětil,
než aby ze své touhy prohodil,
v žabky skákající kameny.

Marnost...

11. listopadu 2010 v 21:34 | mojda
Střepy z nepochopené maličkosti,
myšlenky hloupé vykloubí,
dotek hrdelních nadávek z kostí,
v bludišti neznámém zabloudí.

Nevyrovnanost bloudí korunami stromů,
rozevláté pocity po zemi se válí,
jsme nuceni čelit tomu,
že květy rozšlapali, za to, že mlčí.

Nevyrovnané jsou hrátky v pasti,
mohu odpustit, ale nechci už vrátit,
pozvolna utlučen jeho slovy,
nad ortelem vymyšlené pravdy.

Jeho zlost studí na vrubu mince,
zaslepen svou pýchou,
vykresluje zášti,
aby zakryl svůj vztek před sama sebou.

Živá

8. listopadu 2010 v 21:38 | mojda
Zášť stéká do číší skleněných,
obrysy vypovězené hádky,
jako v pískovišti rozházené zmatky,
v ranním oparu barev petrolejových.

Konejší smích ve vodě zapomnění,
dvojí tvář ,ve které se pyšní,
chvíle co životem pozvolna hoří,
uprostřed zahrad, co rodí stěží.

Cesty rozmanivého půvabu,
v tunelech věčného snění,
co se smylo, už dávno není,
vyryto zůstane do paměti druhých.

Spolu

3. listopadu 2010 v 21:09 | mojda
Sápavé pohledy, lechtivá je výzva,
mezi prsty vzrušený byl dotek,
dvě sklenice, uprostřed vína zívla,
ve stydlivém začátku zmatek.

Ostře vybarvené náčrtky zítřka,
nespoutané volnosti myšlenek,
odlesky hladiny spoutaná myšlenka,
v příběhu, co zakryl smutek.

Dva kruhy uprostřed samoty,
výrazy v patách kolemjdoucích,
v bludišti nočních ulic prázdnoty,
zůstanou sami spolu na výsluní.