Šimrání
21. října 2010 v 22:15 | mojdaListí rozčesalo povětří,
ve skříňce zamčených tajností,
rozechvělou rozkvetlostí,
aniž by pohnula prsty,
její slova se rozevlála po kraji,
za lehkého šimrání trávy ve tváři,
zahalena v nebezkém polštáři,
ty myšlenky v korunách stromů dozrají.
Komentáře
Tak to jsi zase zpátky Ty, Mojdo...
celá je poetická, ale ty dva první verše, ty jsou dokonalé
" Cítím nějaké šimrání.....
zdá se , že jaro zavání "?
.... z listí se vysunula hlava...
Ježíši Kriste ! Adolf Háva !
" Však zbytečně byl jsem neklidný !
to podzim je tady nevlídný !
jsem rozhodnut vylézt až po zimě " !
.... hlava zpět zmizela v krtině.....
Zkouším si představit tu skříňku tajností, jsem nezřízeně zvědavá... :-)
Páni, krásná, jenom - netuším proč - mi to evokovalo pocit, že jsi zamilovaný...moje myšlenkové procesy jsou prostě nepochopitelné, omlouvám se :)