Myšlenky zvolna plynou,tvář ji změní v jinou...

Září 2010

Představy

28. září 2010 v 21:19 | mojda
Co na nás pořád čeká,
každá další vteřina,
nekonečná slova souzená,
na rtech s vůní od vína.

Na stole rozlité představy,
plody barevností svádí,
ve skvrnách živé obrazy,
tim odhodláním procházíme nazí.

V podvečer zrcadlení úplňku,
v tanci zrychleného dechu,
uchránit si tvoji chvilku,
vyrváním z hladového spěchu.

Hořící naděje

22. září 2010 v 21:50 | mojda
Ztracen v krocích složitosti,
sněhově bílé pozoroval anděly,
marné trápení oddanosti,
do slz oči padaly.

Místo přemýšlení škrábání na dveře,
jeho účast nebude nikdy vytesána,
odpuštění přichází z mlhavého rána,
jako bída co v rukou sevře.

Laskavé jsou kroky smrti,
bledé oči, hladové supy,
roztřepené provazy,
uprostřed místnosti.

Snad ve svíci hoří naděje,
když už klečí, pozdě je.

Dojmy...

15. září 2010 v 21:42 | mojda
Ve skalách obrazutvorné přitažlivosti,
v ohni tančících stínů po stěně,
ruce sevřené hluboko v klíně,
při výběru všech možností.

Snad tápáním v dlouhé noci,
plazící se překážky z nevědomí,
jisté možnosti obklopující stejné věci,
zatím mlčí, ale dohánějí nás svěží.

Ve zpěvu rytmy bubnů,
za smíchu hřejivé otevřenosti,
v té lehkosti spoutáme se spolu,
a rozpustíme před zrcadlem mladosti.

Stékající kapky procítěné máme,
chtěné se vrací zpátky,
v touhách jsou schované hrátky,
pro které tu žijeme.

Místo...

8. září 2010 v 21:15 | mojda
Jen co vítr si dohrál s posledními lístky,
všechny ty věci našli své místo,
ta spoutaná spokojenost voní všemi smysly,
na pokraji tvého spánku.

Jak krásná mohou být přání,
vyřknutá v úplňkové noci,
ten rozechvělý volný pocit,
vejde se do našich dlaní.

Možnostmi rozkvetlých smyslů,
hřejivě slunce pálí,
obklopující mnohotvárnost vztahu,
před prahem mysli naší.

Stejná

4. září 2010 v 11:54 | mojda
Bledá v myšlenkách touhy,
nedá se zapomenout mezi výčitky,
schované útočiště mezi prožitky,
vyčerpané možnostmi uprostřed noci.

Stesk ve sklopených očích,
dotek chladného rozloučení,
za oknem hvězdy své pořadí změní,
a nenasytnost do dalšího návratu skočí.

Kolotoč opakujících se věcí,
jiné tváře stejných lidí,
stejný život rychle letí,
rozpuštený v kapkách stéká ji po šíji...