Poznání (Chorvatsko)
29. srpna 2010 v 11:07 | mojdaKomentáře
" Mám liž-věřit na náhodu ?
... já omylem zahučel pod vodu"
...hovoří Harry Wotoupal :
" když jsem se tam trochu rozkoukal...
já asi nepůjdu nahoru....
zde vidím... tu vidím potvoru,
škeble... zas mořské korýše " !
.... jazykem lasturu vylíže
a vrhá se zas na medůzu.....
" jsem najeden... už nemůžu " !
na dně se rozvalil... natáhl oudy
slastně sní ,kolébán mořskými proudy...
Pěkná :-)Hlavně: "vnímavý pocit štěstím splyne ve víně" se mi moc líbí.
Vítr a moře.
Obojí unáší.
Obojí kolébá.
Zdařilá poesie.
Napadá mě jediné slovo: START.
Prostě teď mě tohle čeká a ta básnička mi přijde stejně čerstvá jako má blízká budoucnost. Nepošlapaná, nezkažená, s možnostmi v dlaních, které jsou nové a připravené jen pro mě a pro mé jednání. Je to ale jen můj dojem, který třeba vůbec ve čtenáři nemá nic podobného vyvolávat. Hodně si to vztahuju na sebe.
*stírá slzu dojetí* To bylo úchvatné. Nevím proč, ale představuji si u toho nějakou malou restauraci, blízko moře, vlahý mořský vánek a tak. Je to nádherné. Úplně mi to pozvedlo náladu :)