Myšlenky zvolna plynou,tvář ji změní v jinou...

Samotář

14. července 2010 v 22:49 | mojda
Co jsem kdy hledal,
teď už sotva najdu,
v azurové samotě dřímal,
ve svém nitru z ledu.

Zvony rozeznělých věží,
tak jako zaprášený oblek ve staré skříni,
ty temné pocity svazující viny,
pořád znějí, a odpuštění přichází stěží.

Na konci vyčerpaných možností,
černé a bílé volíš barvy,
pro své zhořklé touhy,
před tebou klečí tvoje spory.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 @Nikushka@ @Nikushka@ | Web | 14. července 2010 v 22:52 | Reagovat

juu super basnicka =)

2 LisinQa LisinQa | Web | 14. července 2010 v 22:55 | Reagovat

pěkná :)

3 Yuna-X- Yuna-X- | Web | 14. července 2010 v 22:59 | Reagovat

Uau to je úžasná báseň :-)

4 Illian Illian | Web | 15. července 2010 v 9:35 | Reagovat

No páni...taková smutná. Trochu pesimistická...no pravda je, že na mě by se asi hodila ta první sloka, ale tys to tak krásně napsal :) a i ta poslední sloka se mi líbí...takže vlastně celá,...jedna z tvých nejlepších, řekla bych :)

5 alma-nacida alma-nacida | Web | 15. července 2010 v 13:14 | Reagovat

Pěkná. Ale k prvním dvěma veršům: nikdy neříkej nikdy, dokud žijem, je naděje :-)

6 mojda mojda | 15. července 2010 v 21:19 | Reagovat

[1]:D

[2]:í

[3]:k

[4]::)díky

[5]: V posledním dechu věříme naději :)díky

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. července 2010 v 15:16 | Reagovat

Všichní pravověrní fotografové volí ČB!

Krásné verše.

8 Kráčmera NONSTOP Kráčmera NONSTOP | 17. července 2010 v 14:37 | Reagovat

díky - tahle mi vyrazila dech, i když mi mluvíš z duše

9 renuška renuška | Web | 20. července 2010 v 12:30 | Reagovat

Svírá se mi srdce bolestí, protože jednoho samotáře znám. Skáče mi srdce radostí, když jeho samotu mohu roztříštit a potěšit ho svou přítomností, za kterou je rád. Miluji, když můj samotář je ŠŤASTNÝ!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama