Ve zběsilém stádu žhavých paprsků,
co ušlechtile barví v odstínech svěží těla,
tou cestou do pouště vyprahlého přilákala,
voda v páru hned vše rozpustila.
V mírném odlesku chvil, tě její pozornost zaujala,
vše je uschováno před zrakem v tajnosti,
její vůně pod peřinou zůstala,
a sladké maličkosti.
"Jak rybka z vylitého akvária
já zmítám se paprscích solária
v té zběsilých z fotonů rakvi" !
... " zašít ho ševcovskou dratví !
prdí, až dech se mi zastavil " !
opilý Gustáv Domabyl
brebtá cos... jako : ,,pravda je,, !
.. pak z divadelního foaje
odtažen za dveře za nohy,
chrochtá : "toť od vás ubohý"...
a opět pad v ohnivý spánek
nepěkný kolem něj vánek....