Vzdálené vrcholky v dosahu věčnosti,
stromy svázané mlhovinou, co se pořád mění,
proudy nenasytnosti se dědí,
v rozbouřenou krev moudrosti.
Jak vyřezat nenávistné pohledy,
zrcadlem prázdným z vychrtlé potravy,
měnící se žlutě do čisté otravy,
třesoucí ruce se schovají za zády.