Co k nám přichází přes dveře zamčené,
zítra už možná ani chvíle nezbude,
z nesnází prošlapané koleje,
tráva se krčí po níž šlapeme.
Slunce hřeje a plní nás odpověďmi,
tmavé jsou oči v kruzích, co se nevyspaly,
tváře sešlé, co se včera ještě smály,
teď prosí se vrátit, nezvládají to sami.
Noci probdělé výčitkami,
život špatného snu, ve kterém byl spatřen,
vylhané obrázky ze smutku, a prožitý den,
hledají tu krásu hodnot, co naplní jejich sen.
Moc krásná, smutná i smířená, za 5 hvězd :-)