Myšlenky zvolna plynou,tvář ji změní v jinou...

Květen 2010

Obrazy...

31. května 2010 v 21:12 | mojda
Noční volání v zástupu nenarozených,
napnuté emoce z černého svitu měsíce,
bledé, vyprahlé jak chvíle viselce,
s krví na kříži obětovaných.

Hroty měčů vraždí statečností,
zvířecí dech pronásleduje spěch,
smrt ječí, před božím domem sklíčeností,
a staré vzpomínky mlčí výškrábané po zdech.

Utopením své naivní podoby,
hudba žalu mění se v nemotorné kreace,
depresí sklíčené přicházejí rozpolcené ovace,
a ty obrazy jsou spláchnuty zpět do vody.

Cesty

27. května 2010 v 21:35 | mojda
Lehkost plujících mraků,
myšlenky naplnění,
tanec v náruči větrů,
v zahradě opojení,
pohled do tvých kroků,
vášeň krev zpění,
krásou rozvlněných boků,
do vzplanutí snění,
touha dávných věků,
na cestě se mění.

Bouře

24. května 2010 v 20:49 | mojda
Měsíc bloudí mezi bílými kameny,
voda roztříštila sny o zemi,
stíny stojí mezi stěnami,
a brodí se napříč myšlenkami.

Hvězdy křičí a rozbíjí se o dno řeky,
to nářek mlhy sténá a zakrývá skryté zloby,
rozsekané blesky ničí živé tvory,
jsme součástí týhle marnivý prohry.

Myšlenky

19. května 2010 v 21:47 | mojda
Co k nám přichází přes dveře zamčené,
zítra už možná ani chvíle nezbude,
z nesnází prošlapané koleje,
tráva se krčí po níž šlapeme.

Slunce hřeje a plní nás odpověďmi,
tmavé jsou oči v kruzích, co se nevyspaly,
tváře sešlé, co se včera  ještě smály,
teď prosí se vrátit, nezvládají to sami.

Noci probdělé výčitkami,
život špatného snu, ve kterém byl spatřen,
vylhané obrázky ze smutku, a prožitý den,
hledají tu krásu hodnot, co naplní jejich sen.

Ulice

18. května 2010 v 8:19 | mojda
Mluví s dětskou lehkostí tance,
marnosti schvácené chlastem,
co předčí nářek před vlastním prahem,
a spoutá bezmoc při východu slunce.

Hadry rozkousané životním strachem,
krabice možností přetéká ránem,
bez volby mlčení zase vstanem,
v pokleku před svým stínem.

Plnost listí, rozčechrané vlasy,
rozkousané myšlenky mezi nehty,
samovolné provinění vžité ceny,
přiživujeme se všemi směry.

Moře

16. května 2010 v 11:11 | mojda
Přístavy se plní touhami snění,
znamení vyškrábané v písku o samotě,
odpověd skrývá touha prosby dávné,
ledová slova rozfouká vítr a zpění.

Proudy

13. května 2010 v 21:52 | mojda
Mizivé proudy splynutím času,
rozhoupalo skořápky zmuchlaných nadějí,
odpovědi zítřka netknutého mlčení,
schovalo pocity pod polštáře naplnění.

Plíživé kroky dunící samoty,
vyprahlá ústa v pokleku před stromy,
zjizvené úšklebky rozpíchané trny,
odpočaté provinění strachu z noci.

Šero rozprostřené v koutech místnosti,
pravidelné přetvářky u jednoho stolu,
svíce co naplnily touhu bezradnosti,
padají směrem dolů.

Za oknem

4. května 2010 v 19:45 | mojda
Co naplní touhy,
když listí kroutí se žalem,
tváří za okny mlčenlivého klidu,
hmyz doráží na okenní sítě,
tváří se hravě,
pod stolem rozšlapané kruhy
z rozlité sklenice.

Malující květen v obrazech deště,
přežvýkané nesmysly odplivnuty ránem,
odlesk třpytu před rozbitým prahem,
ve zmatku opuštění za plotem.