Ta naivnost, co se krčí pod stíny,
splynutím času, jdem za dnem spocených výčitek,
sluncem v jasu, před polem zoraných intrik,
se zlomí světlo jiný.
Schovávající se za křik samoty,
špinavosti, co leží v koutě přikryté,
pravidelnost opakující kousky lživé,
zatrpklé je svědomí z prosté lakoty.
Nevinné přízraky z mlhy bílé,
prostota v přeřecích vyvrhne názory stinné!
zajímavá...
viděl a mám ten film rád :)