Lehkostí co křídly stačí,
na konci velikého snu,
vznášení se radosti opouštějící tmu,
nad ptactvem co se jitří.
Prvosenky rozfoukaných tváří,
v plnosti proudící mízy,
palčivost bolesti mizí,
v krásných šatech tvá výzva září.
A víš, že mi tak poslední dobou je, ačkoliv kdo by řekl, že konec snu může být tak svěží?!
Křídla andělů nad hlavou slyším,
svou duši ďáblu propůjčím,
Jak zářivé střípky snů,
co mě vrátí do dětských dnů.