Myšlenky zvolna plynou,tvář ji změní v jinou...

Březen 2010

Naivnosti v převlecích...

28. března 2010 v 22:23
Ta naivnost, co se krčí pod stíny,
splynutím času, jdem za dnem spocených výčitek,
sluncem v jasu, před polem zoraných intrik,
se zlomí světlo jiný.

Schovávající se za křik samoty,
špinavosti, co leží v koutě přikryté,
pravidelnost opakující kousky lživé,
zatrpklé je svědomí z prosté lakoty.

Nevinné přízraky z mlhy bílé,
prostota v přeřecích vyvrhne názory stinné!

Lehkost

22. března 2010 v 22:22 | mojda
Lehkostí co křídly stačí,
na konci velikého snu,
vznášení se radosti opouštějící tmu,
nad ptactvem co se jitří.

Prvosenky rozfoukaných tváří,
v plnosti proudící mízy,
palčivost bolesti mizí,
v krásných šatech tvá výzva září.

Lítost

21. března 2010 v 9:29 | mojda
Kapky zrcadlující se po zemi,
touha obklopení v představách,
lítost se topí ve svých vlnách,
skončit to!
Proraženým světlem do tmy.

Kruhy...

12. března 2010 v 21:35 | mojda
Jen malé prvenství v dosahu ničeho,
pokořeno,
žebrající úškleb v pozadí,
narcismus v očích vše prozradí,
a to vše, se jen do tebe zabodnulo.

Jako ze schodů klopýtající bezmoc,
hladovějící pýcha,
ve strachu přijít pozdě,
vytasené jsou prohnanosti na uzdě,
jemného volání o pomoc.

Zaplať svými dluhy,
opij svou ctižádost a rozpusť se v nenávisti,
dvě věci: odpuštění sežralo tě v tvé kleci,
za zlomek pravdy mezi čelistmi,
jako živel v převlékání věcí,
kolem tebe vytvořil neprostupné kruhy.

Úskalí

10. března 2010 v 21:43 | mojda
Narazil jsem na sílu úskalí,
a pochopil jsem, v trestu dál žít nemohu,
ty rakve z betonu ignorují, zraňují moji touhu,
ty, které přetrhaly mrzuté cesty a usnuly.

Ráno nalézáš odpovědi hořkostí dne,
trpkostí ovoce hnijíciho na zahradě,
utlučené starosti před domem jsou zmatené a ťukají pozdě,
a špína zvedá oči a hrdě kráčí k tobě.

Vnímání...

8. března 2010 v 20:49 | mojda
Věčné touhy zaryté pod kůží,
skrývající se kořeny vyhořelého stromu,
steřecké šediny odpouští a mlčí k tomu,
a myšlenky se v tom pozvolna rozpouštějí.

Očima letících ptáků,
pošetilost vyceněných mravů,
vkrádá se naivnost z rezavých zámků,
a slunce se plíží před zrakem soumraku.

V nočních proudech vlhkých větrů,
upřímné doteky nahých květů,
lákavé poznání dávných věků,
obnažením se světu.

Plynoucí...

6. března 2010 v 15:09 | mojda
Představy jak s loutkami si pohrávají,
rozehřáté skladby uvnitř tónů,
bosý uprostřed dlažby svého domu,
nacházíme myšlenky, co se v koutech schovávají.

Jak velké mohou být doteky náklonnosti,
bijící rytmus času na stěně,
vůně připomíná časy zasněné,
uvolňující se pozvolné radosti.

Jsou to pocity v odlesku plnosti,
schody, dveře, místa, která nás vtahují,
vnímající krásou doteky zrají,
obyčejné prožitky, které pak považujem za zvláštnosti.

Náhled do budoucna

5. března 2010 v 19:47 | mojda
Stačí se někdy opravdu zamyslet,
nadechnout se aníž by si spálil hlasivky oxidem uhelnatým,
aby déšť svou kyselostí mu nerozleptal vlasy,
a vítr vymetl ten smrad od našich dveří,
na loukách prosetými výkaly,
ještě brouci odolávají ohni,
ksichty máme zduté z plastové potravy,
naše zběsilosti ve shánění drogy,
na ulici se válejí mrtvoly ptačí,
místo zpěvu v korunách ptactvo zvrací,
ze studánek máme ropné skvrny,
skrýš nám poskytly uranové doly,
továrny na čerpání vody,
díky obsahu jaderného odpadu,
přestaly se rodit děti,
žádná vláda ,žádné strany ,
pokud máš kvér, přežiješ tady,
vypadá to na konec
jedné lidské sračky
Opravdu by jste to tak chtěli?

Skřivánčení

4. března 2010 v 21:39 | mojda
Hlasy v korunách skřivánčí,
mladost jara sluncem září,
první políbení, hra s lehkou tváří,
ptáci se stíny tančí.

V srdci přicházející barvy se rozesmály,
stromy křupavě čerstvého mravenčení,
rozvázaly své pocity mlčení,
a špatné úzkosti roztály.

Zářící chvíle uprostřed polí,
lehkost myšlenek z křídel motýlí,
začínáme být tou krásou opilí,
i skály se před nástupem jara drolí.

Těžký boty

1. března 2010 v 21:56 | mojda
Tak sem si taky dovolil dát jedno foto :)