Procházení časem svého mládí,
skřípot podlahy pod roztančenými prkny,
zásady, řvoucí hlasy nějaké děvky,
cesta překročení mezí však svádí.
Vše vychází z jednoho bodu,
výkyvy neschopnosti osudu,
za stávajícím pokrokem plíží se v zadu,
za pár drobáků k dobru.
Ruce zarytý hluboko v kapse,
krunýř pošetilosti zabalen v krabici,
smějící se drobky přilepenosti na líci,
jsou cítit zkvašeným kusem života štvance.
No, tak tohle je na mě těžké. Hodně těžké.
Proto to raději vezmu oklikou a popřeji Ti k dnešnímu svátku jen to nejlepší, hodně všeho krásného a ať se Ti splní každičké přání Tvého života.
Z celého srdce
renuška