Její tvář mrazí lstí,
nosí včerejší šaty,
myšlenky jsou jako ohebné dráty,
za které tahá, a vysává tě, když spíš.
Z jejích drápů vyvléknout se nedá,
počiny rychlosti pádů světla,
její slova až k zemi tě smetla,
znelíbíš se, tak běda!
Dlužníkem a otravou,
odkud ta zloba přiletěla,
varování se ze zdí smyla,
a utopen jsi se svou pravdou.
Asi jsem posedlá a vůbec mi to nevadí, ale díky jedné úžasné knížce, kterou teď čtu, jsem absolutně šťastná a vůbec si neumím připustit jakoukoliv negativní věc včetně lstí.
Mimo těch milosrdných, ale o těch nepíšeš.
Ale abych hovořila alespoň trochu k věci - lež nesnáším, ačkoliv kolikrát bolí víc než pravda a bohužel se díky svému umění přetvařovat se leckdy představí jako svůj vlastní protipól.
Příště prosím OPTIMISTICKY:-D.
Dobrou noc a mnoho krásných myšlenek, nenarušených pochybami a smutkem.