Vítr si rozfoukává myšlenky po kraji,
vzpomínky vylézají z truhly na půdě,
úzkost držena v pevném bodě,
a všechny pocity se vzájemně propojují.
Mrazivý šepot studených skal,
teskné projevy nočních ptáků,
odpovědi nestárnoucích mravů,
na světle se mění v žal.
tahle je dobrá...
jak slyším slovo šepoty, hned si je doplním slovem výkřiky... znáš ten film od Bergmanna? dobrej
a vlastně ty výkřiky v básni taky máš :)