Měsíc zalil temný les,
láká, musíš vstoupit ještě dnes,
natrhej smutku kytek směs,
to s krutostí se radit jdeš.
Jenom tichost provází tvůj strach,
tělo objímá svazující chlad,
vysává tě, dokud jsi mlád,
a smůlou hoří lesní prach.
Teď s pláčem odešel bys rád,
chamtivost ti zlomila vaz,
věci nabrali nečekaný ráz,
a sám jsi do drápů zloby vpad.
No, v lese narazíš na všelijakou žoužel ...