Prosáklé myšlenky denního světla,
déšť byl tím, pod nímž jsme mohli tancovat,
stín je propuštěn, polední doprovod,
klidem slunce se můžeme radovat.
Barevné kruhy na obloze,
čas rozevlátosti si s větrem hraje,
rozpraskaná země žhavé energie,
tvou rozmanitostí vše zraje.
Slova si řádí až někdy drze,
čas vzdal smysl na podlaze,
obrátil prosby touze,
jsme dva rozpustilci v duze.
A ještě víc té rozpustilosti, ještě víc ...
neradno držet se u hranic,
když plnými doušky řádíš jak šílený,
teď už jen rozhodnout, zda s ženou či bez ženy:-D