Dnešní vítr mi tě zavál,
do velkých bílých peřin,
tvůj hlas se usmál,jen tak na pár vteřin,
a v oblacích tvoji výzvou mával.
Až přijdou letní křídla ptačí,
vylejí se břehy lásky,
vyšumí tak zbytečné otázky,
prostota v rukou stačí.
slova budou vzájemném spojení,
déšť vlahý smočí nám rty,
věříme v naše osudové karty,
a nesváry ať klidně dál spí.
Kéžby to bylo všechno tak krásně jednoduché a čisté ... žel tohoto ideálu už jsem se dávno vzdala, protože ... mé růžové brýle mi spadly do kanálu a tak už v mnohém hledím na svět realisticky a do snů jen utíkám. A o to víc se z nich ale nerada vracím, protože je tam právě tak krásně, růžově ...