S tváří osamělosti,
obelháni pýchou co povstala,
myšlenka oknem vypadla,
a přeci odpovědi nalezla.
Ctnost byla pod cenou prodána,
a vůbec za to nestála,
skryté mlčení všednosti,
o klid jsi žádala a nenašla.
Jeho zuby ostří slova,
pozdě nápravy u něj hledat,
může tě kdykoli zmlátit znova,
a komukoli zase prodat.
Seber svý střepy velikosti,
mezi prsty zůstaly kusy odvahy,
odplivni všechny návaly zlosti,
a vykroč kupředu s hrdostí.
zajímavá...
ale lidé se rádi nechají... stačí se podívat na náš národ... po dvaceti letech se zase chovají jako beránci a nechají se ovládat vlky...
nebo ne?