Za stínem viděl jsem její tvář,
proč tak marní se mnou čas?
Každý večer potkám ji zas,
a ptáci křičí, pojď mezi nás.
Za myšlenky skrytá zvěř,
jsem bledý a mrtvý je ten les.
Snad sny honí noční běs,
to strachem po stopách jdeš.
Dožiješ snad zítřejšího rána?
Na konec už vidím, je tam brána,
copak je tam pořád tak sama,
odpočívá v pokoji, ta ze sna dáma.
Brány jsou holt milníky.