Kolem samé smutné ploty,
tak lacině líné okolí,
bláto se mrazem drolí,
a nejsou k sehnání boty.
Už nejde chytit slunce zář,
mrzne mínus dvacet,
a není kam se vracet,
jen doufat v lepší čas.
Dlouhé jsou promrzlé noci,
stávají se prohrou,
nakonec i slova zmrznou,
než rozjaří se ten pocit.
Tam kde se nikdo netlačí,
hudbou jen zní koncert ptačí,
místo věnců to nic jim stačí,
a přesto jejich duše hrdě kráčí.
Až mě z toho zamrazilo...