Obloha stažena k modrému moři,
ty dálky tě nedočkavostí vyhlíží,
v přístavech se naše chvíle plíží,
a horlivost v sudech hoří.
Rackové radosti obrazy tvoří,
prázdností rozechvělé dno kabátu,
odejdem lásko, na jinou planetu,
nebo se rozpustíme v moři.
Očí pohledu touhou se dvoří,
ruce tisknoucí v sobě tichostí,
snad přišel okamžik moudrosti,
vítr rozfoukal všechna naše príkoří.
Čekají nás silná pouta nekonečnosti,
všechna ta krása stéká po kapkách,
odpovědi nacházím ve tvých řasách,
s tebou chci strávit okamžiky lehkosti.
Ta je krásná, moc. Je v ní tolik usmíření, tolik přijetí ...
Ty hodně používáš to veršování abba, že?
Já tohle moc neumím, jsem prostě klasik.
Smekám před Tebou a Tvým hraním se slovy.