Vše začíná být slyšet v podvečer,
sny rozfoukané po podlaze,
rozbalit cizí pocity jsi nechtěl,
protože emoce se zacínají chovat drze.
Začátek pletence kráčí po ulici,
pudr vyplnil hnisavé rány,
kytky se klaní hlavně v noci,
když stopy projdou temné brány.
Roztřepené obrazy už jen tiše mlčí,
stříbrné potoky přitékají z venčí,
drží se a smůla kolem se plíží,
místo hudby v uších strach ječí.
Platí to především o chrpách, tulipány se neklaní vůbec.
Hezká poesie.